Improvise!

/A.N. Když koukáte na Whose Line Is It Anyway, namísto toho, abyste se učili fyziologii, napadají vás různé věci. Jména i události smyšlené, princip prostředí stejný :)) /

"Za deset minut nástup!" křikl dramaturg. Matty miloval tyhle večery. Improvizační stand-up, dělal to už pátý rok a pořád cítil ten slabý nával adrenalinu v krvi. S jeho dřívějšími vystoupeními v činohře se to nedalo vůbec srovnat. A dnes to bylo o to silnější, že měl v týmu nového kolegu. Vytáhlý blonďák v svíral mezi prsty cigaretu, neklidně procházel sem a tam, ceduli s nápisem NO SMOKING okázale ignoroval. Matty ho zaujatě pozoroval a přemýšlel, jestli i on kdysi před lety vypadal tak roztřepaně.

"Dělals to už někdy?" prohodil přátelsky směrem k nováčkovi.

"Jo, dělal, minulej rok na škole," cukl koutky nervózně mladík. Na škole. Matty si najednou připadal příšerně starý. Bylo mu pětačtyřicet, dobře, možná nebyl nejmladší, ale nikdy mu to nepřišlo, až doteď. Skoro cítil, jak mu začínají vrzat kolena. Klukovi nemohlo být víc než pětadvacet - při troše štěstí by mohl být jeho synem.  Ne, že by byl rodinnej typ.

"Matty, Juliane, kurva, pohnětě zadkem!" vytrhl ho z úvah dramaturg. Stejně měl toho chlapa docela rád. I když po něm neustále křičel. Julian típl cigaretu o popelník a vyběhl na jeviště.

Matty prohrábl vlasy a koukl do zrcadla. Nebyl ještě tak starý. Doufal. Zatřásl hlavou a čekal, až zazní jeho jméno.

"A Matty Ganing!" zařinčel směrem k natřískanému klubu Danny, moderátor celé té šílenosti. Jeho tři kolegové, včetně toho mladýho studentíka, už seděli na barových stoličkách uprostřed pódia. Matty vyběhl k nim a zamával publiku, které z něj vždycky šílelo, než se posadil na jednu z židlí.

"Dnes tu máme nováčka, Julian je sice teprv student, ale nebudem ho přece šetřit, byl bych rád, kdyby si hned v první hře zahrál," ukázal Danny směrem k němu. Matty se pousmál, aspoň si ho vyzkouší. Neuniklo mu, že je Julian pořád nervózní. Vzpomněl si na svoje první větší vystoupení.

Kurva. To už bylo pětadvacet let.

Je zatraceně starej.

"Takže, začne Matt a Julian, Liam a Joanna půjdou dozadu, pustěj si do uší nějaký příjemný R'n'B. Matt s Julianem spolu sehrají scénku, u který budou znát téma jen oni dva. Když jeden z herců vzadu zvedne ruku, Matt a Julian musí zastavit přesně v tý poloze, ve který jsou, aby jednoho z nich nahradil Liam, nebo Joanna. Princip jasnej?" obrátil se k publiku. Odměnou mu byl potěšený výskot.

Liam a Joanna byli vzadu, Danny se obrátil k nim.

"Tak, téma je jednoduchý - Učitel tance učí svýho žáka novej taneční prvek. Tady Lenny vám k tomu zahraje příjemnej doprovod a můžete začít," pokývl Danny a ustoupil směrem k Lennymu.

Jeho chvíle. Sebral z krabice nějakou šálu a sako. Julian vypadal hodně nerozhodně.

"Růži mezi zuby, ne?" zašeptal směrem k benjamínkovi. Myslel to jako vtip. Samozřejmě.

Julian to ale vzal jako výzvu. Lenny spustil do rytmu tanga. Julian zkousl plastovou růži mezi zuby a zakřenil se, pak popadl malinko zmateného Mattyho a přitiskl ho k sobě. Publikum zavýskalo a rozesmálo se. Měli úspěch a Matty ani nečekal nic jiného.

" Myslím, že pro Liama nebude těžký odhadnout, co děláme," zamumlal Matty, načež Julianovy koutky cukly, a nečekaně trhnul pažemi dozadu, aby dostal překvapeného Mattyho do hlubokého záklonu. Naklonil se a chystal se předat růži, když v tom se ozval bzučák. Matty napnul veškeré zádové svaly, aby ten hluboký záklon udržel. Bolel ho celý člověk, Liam to moc dobře věděl, o to víc si dával na čas. Byl sotva centimetr od Julianova obličeje, mohl cítit jeho dech na své tváři. Zamrkal a uvědomil si, jak málo teď vnímá křeč v zádech nebo pobavený smích publika. Julian byl zatraceně pěknej, to viděl už při prvním setkání. A byl si vědom toho, že to může přinášet jistý komplikace do jeho profesního života.

Jen netušil, že komplikace přijde už při první scéně.

Stál mu. Jak puberťákovi.

V duchu prosil, aby ho Liam rychle vystřídal, protože věděl, že s každou vteřinou roste šance - doslova -  že si Julian uvědomí, do jakýho stavu ho dostal. Možná bude znít prudérně, ale nemyslel si, že stoják v kalhotech při stand-up vystoupení je ten ideální způsob, jak sbalit kluka.

Ucítil na uších sluchátka, s úlevou se vysoukal z poměrně pevného Julianova sevření a odkráčel za Joannou, v rytmu Chrise Browna.

Jen doufal, že na erekci trvající celý vystoupení je už moc starej.

***

S poslední poklonou se vypotácel z pódia. Otevřel dveře šatny, zhroutil se na pohovku a zavřel oči. Měl sto chutí odhodit kalhoty a vyhonit si ho. Byl vzrušenej jak školák. A taky zatraceně unavenej. Nechápal, jak se mohly tyhle dva děje odehřávat současně. Sevřel oči a pokoušel se myslet na odporný věci.

Mrtvoly prolezlé šváby.

SAW, ta scéna, jak ze sebe tlouštík odřezává kusy břicha.

Liam v Joannině podprsence - i když, to nebylo zas tak zlý, když se to vezme kolem a kolem.

Z odporných představ ho vytrhlo zaklepání.

Poprvý v životě prosil boha, aby za dveřmi nestála příčina jeho diskomfortu.

A bůh mu dal další záminku pro bytí ateistou.

"Ehm. Taxík. Už tam nějakou dobu čeká, mám ho poslat-"

"Ne, v pohodě, už jdu," zamumlal Matthew. Předpokládal, že se Julian otočí a odkráčí svou cestou. Stál ve dveřích, netrpělivě čekal na to, až uvidí jeho záda. Ale nic se nedělo. Julian tam pořád byl, pořád na něj koukal a nervózně přešlapoval.

"Vlastně, ještě něco jsem chtěl," zamrkal Julian, ticho zhoustlo, stáli naproti sobě a prohlíželi se jeden druhého. Příšerná situace.

"Cos potřeboval?"

"No, je to trochu trapný, ale chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi nedal autogram."

Matty přizvedl obočí a na tváři se mu objevil pobavený úsměv. Možná by se neměl držet tak zpátky. Možná není že tentokrát by to nemuselo být beznadějný. "Juliane, a víš, že jsme teď něco jako kolegové? Klidně můžem dělat i víc, než jen podpis," přistihl sám sebe, že toho mladýho kluka podvědomě tak trochu svádí. Není puberťák. Umí svádět sladké kluky. A tohohle kluka chtěl jako už dlouho nikoho ne. Snad se nemýlí.

"No, já, říkal jsem, že je to trapný, neměl jsem to vůbec vytahovat," uchechtl se Julian.

"Když se ti podepíšu, pozveš mě na panáka," navrhl Matthew hravě, "pokud seš teda plnoletej."

"Moc vtipný," cukl koutky Julian, "co piješ?

"

***

Byl to jeden z těch podniků, kde si Matty připadal tak trošku jako učitel na dozoru. Přesně do takových barů a hospod chodil na konzervatoři. Zase ten pocit rozvrzaných kolen.

Netušil, že takové hospůdky ještě existují. Na jednu stranu neskutečné paluše, kde se pálilo snad všechno, co jen vzdáleně připomínalo tabák nebo trávu, na straně druhé tu vládla ta podivně uvolněná atmosféra období, kde se mísila zodpovědnost dospělých a nerozvážnost puberťáků. Mix hlasitého smíchu, tlumeného osvětlení a kouře z vodních dýmek a cigaret v něm vyvolával nostalgickou náladu.

"Může být, nebo chceš něco víc na úrovni?" přizvedl obočí Julian, když zachytil, jak si Matt nepřítomně prohlíží okolí.¨

"Nepotřebuju martini s deštníčkem," opáčil Matthew, "na bar, nebo ke stolu?"

"Ani jedno. Pojď za mnou," řekl Julian a vyrazil ke schodišti do nižšího patra. Matt vyrazil za ním, neměl tušení, kam ho Julian vede. Prošel okolo hlasitě se bavícího kruhu vysokoškoláků - podle poměru latiny a angličtiny hádal mediky - a zastavil vedle Juliana, který právě zouval boty.

"Tohle jsou ty nejlepší místa," mrkl na něj Julian - skutečně mrkl? - a sedl si na jeden z polštářů. Matt se posadil naproti němu a opřel se o vypolstrovanou stěnu.

"Chodíš sem často?" zeptal se Matthew.

"Chodíval jsem. Ještě na vysoký škole. Nebyl jsem tu tak dva roky."

"Dobrej, co si dáte?" přerušila je usměvavá servírka.

"Dvě tequilly a dvě biocoly ," opáčil Julian, na rtech mu hrál svůdnický úsměv. Možná to nebude tak žhavý, jak si myslel. Matty se přistihl, že žárlí, a měl sto chutí se profackovat. Nejsi puberťák, opakoval si neustále v duchu, nechovej se tak.

"Citronový, nebo klasik?" zeptala se čísnice a zazubila se, ve rtu se jí zaleskl piercing.

"Vod každý jednu, nějak se to rozdělíme," zazubil se Julian.

"Oukej, za chvilku jsem zpátky," mrkla na něj servírka a zmizela mezi stolky.

"Tahle holka tu byla ještě za mejch medickejch let," prohodil Julian, když zmizela z dohledu. Matthew se na něj zadíval a zapomněl na svou směšnou žárlivost.  

"Počkej. Medickejch let? A jak ses proboha vlastně dostal z medicíny na prkna, co dělaj svět? Není to úplně obvyklej vývoj týhle kariéry, ne?"

"To je fakt. Hodně lidí toho nechá, ale málokdo kvůli herectví. Je to vlastně o hodně častější příběh, než by člověk řekl. Plnej nadšení jsem se přihlásil na medinu. Vzali mě a já myslel, že lepší to bejt ani nemůže. Ta škola mě ale zabíjela, pomalu a nenápadně. Budil jsem se vyděšený, že ji nezvládnu, Učil jsem se skoro každej den, celý hodiny a pořád jsem měl pocit, že jsem špatnej. Že to nedokážu. Zároveň jsem to miloval. Takovej příšernej nefunkční vztah."

"To vůbec nezní jako to vznešený povolání, co slibujou na dnech otevřených dveří," zvedl obočí Matthew.

"Jo, bylo to smutný vystřízlivění. A pak jsem, na začátku třetího semestru, šel na jedno z tvejch vystoupení. Nikdy jsem nic takovýho neviděl, ta radost, nespoutanost, no prostě všecko to, co mi na tý škole chybělo. Se spadlou mandibulou jsem koukal, jak krásný to celý může být. Dvě hodiny čirýho štěstí. Najednou se to ve mně zlomilo a já přesně věděl, co musím udělat. No a tak jsem další den dal sbohem těm úžasnejm lidem, který jsem tam potkal, prodal knížky, nechal jsem školy, našel si mizerně placenou práci a začal v ochotnickým divadle."

"Pořádnej sešup."

"To rozhodně, naši se málem zbláznili. Nedokázali to pochopit, vždycky jsem byl premiant třídy, ani jsem nechodil do hudebky a takovejch blbostí. Prostě vědec skrz naskrz. Ale já jsem věděl, že to chci, i kdybych měl po zbytek života živořit. No a protože jsem od přírody paličák, nevymluvili mi to," pokrčil rameny Julian a zakřenil se.

"Takže, dvě tequilly a černý zlato. Uživejte, kuřátka," uculila se servírka a zmizela.

"Kuřátka? Zvláštní holka."

"No, to rozhodně. Mia byla možná trošku důvod, proč jsme sem chodívali tak často, půlka našeho kruhu do ní byla udělaná. Nejen mužská půlka, popravdě," pousmál se Julian.

"Ty taky?" zeptal se Matthew. Už nebyl nenápadný. Vůbec. Bylo mu to jedno.

"Leda by měla péro. Ale to už ti asi došlo," přizvedl obočí Julian.

"Moc heteráků ke mě pro podpis nechodí, to je fakt," uchechtl se Matt a přizvedl tequillu, "tak na tvou kariéru nelékaře."

"Na tvou kariéru mizernýho detektiva," usmál se Julian a otočil do sebe panáka. Matthew zachytil ty malý jiskry v jeho očích, když se na něj díval. Tohle bude ještě zajímavej večer.

***

"A jak ses dostal do naší malý improvizační zoo? Produkční nebere jen tak někoho," zeptal se Matthew a upil ze své sklenice.

"No, to byla vlastně docela náhoda. Potkal jsem se s ním v jednom baru, dali jsme se do řeči a on mi nabídnul tuhle práci."

"Počkej, to jako vážně?" Přizvedl obočí Matthew.

"Jasně, ani jsem mu nemusel vykouřit, stačil jeden malej hand-job na záchodcích. Že prej jsem přirozenej talent," mrkl na Matta Julian a neodpustil si obscénní gesto.

"Ty jsi debil," vyprskl smíchy Matthew.

"No jo, neodolal jsem. Samozřejmě jsem produkčnímu nevyhonil, pochybuju, že by to nějak zvlášť ocenil, jestli je někdo stoprocentně hetero, je to Paul. Prostě jsem přišel na konkurz, nahodil pár vět, něco málo zahrál, no a a týden mi volali, jestli můžu nastoupit," řekl Julian a napil se, "Ale na handjob jsem vážně přirozenej talent, o tom jsem nelhal."

"Přímo k věci, koukám," opáčil Matthew. Cítil erekci narůstající v kalhotech už jen při představě toho, jak mu Julian dokazuje svůj talent. Zhluboka se nadechl a olízl si rty. Bože, něco tak sexy už dlouho neslyšel. Chtěl toho kluka. Teď to byl ten moment. Teď musí vyložit karty. Posunul se blíž k Julianovi, křivě se usmál a dodal: "A jak mám vědět, že o tomhle si taky nevymýšlíš?"

Julian se k němu naklonil a Matthew ucítil jeho dech na svém ušním boltci. Očividně nebyl jediný, kdo chtěl sex. "Hádám že máme jedinou možnost," zašeptal a položil mu ruku na stehno, táhl ji mučivě pomalu k jeho rozkroku a pak zase zpátky, "bydlím kousek odsud, Matthew."

Kurva. Julian umí překvapit.

"Máš jedinečnej talent vyjednávat," zamumlal Matthew a přitiskl svoje rty na ty jeho. Potřeboval získat zpátky kontrolu. Až příliš jednoduše se Julianovi povedlo ho vyvést z míry. Pomalu, líně převalil svůj jazyk přes ten jeho a odtáhl se, neuniklo mu, jak Julian zčervanal. Vytáhl z peněženky dvacetidolarovku a položil je na stůl.

"Mia pochopí-"

"Mia rozhodně. Je to chytrá holka," zamumlal Julian, ztěžka polkl a popadl Matthewa za ruku, táhnuv jej k východu.

***

Nečekal to. Ne že by si nevšiml Julianových pohledů a roztěkaných gest, kdykoliv byl on poblíž. Kdo ví proč si ale namluvil, že Julian nebude z těch, kteří by vystřelili hned z první dobré. Čekal pár týdnů oťukávání, aby si pak Julian uvědomil, že bude pro oba zúčasntěný lepší, když si najde někoho přiměřenějšího svému věku. Připisoval to tý lehounký auře celebrity, kterou měl. Nenapadlo ho, že by do toho Julian šel s takovým odhodláním. A rozhodně nepředpokládal, že by to byl Julian, kdo ho svede.  Zaskočilo ho to, překvapilo a on ztratil sebekontrolu.

Nemohl z něj sputit oči. těch pár kroků k jeho bytu se zdály být nekonečné, každou chvíli ho strhl ke zdi některého z okolních činžáků a divoce ho líbal. Neurvale, zmateně, vášnivě. Když se doklopýtali k výtahu, Julian se na něj vrhl a cestou do osmého patra z něj stihl sundat kabát a rozepnout vrchní knoflíčky košile.

"Bože, zavři, zavři aspoň ty dveře," vysoukal ze sebe Matty, když se konečně ocitl v maličké předsíni bytu. Julian cukl koutky a jemně kopnul do dvěří, aniž by přerušil kontakt s Mattem. Cítil Julianovy ruce pod svou košilí, šílel z něj.

"Hrozně ti to dneska seklo," zamumlal Julian, "nechtěl jsem, víš, nenapadlo mě, že bys třeba taky-"

"No a potom se mi postavil jak malýmu klukovi, co?" uchechtl se Matt.

" A pak že na tanec už dneska nikoho nesbalíš," cukl koutky Julian, načež se vrátil k vysvlékání Matthewa. Byl dobrej. Dokonalý mix živočišnosti a nevinnosti, chodící sex, který si sebou není ani zdaleka tak jistej, jak by chtěl a jak by moh' být. Cítil ty ruce všude, s každým nádechem mu na čichový buňky zaútočila ta neskutečná směs tabáku, tequilly a potu. Přísahal bohu, že takhle nadržený snad nikdy nebyl.

"Juliane-" vydralo se mu z hrdla, když ucítil úzké džíny u svých kotníků. Moc dobře věděl, co chce. Pošpinit ho, roztrhat to jeho nedokonalý sebevědomí a pak mu ho vrátit, chtěl ho přišpendlit ke stěně a šukat ho jak smyslů zbavenej.

"Cokoliv," zašeptal mu do ucha Julian, svezl se na kolena a vzal do úst jeho penis.

"Tohle jsi mi neslibo-ah, kurva, to je fuk," vysoukal ze sebe Matthew, jeho poslední zbytky kontroly se rozplynuly na Julianově jazyku. Zavřel oči a sjel rukou do jeho vlasů. Naváděl ho a Julian se nechal.  Už dlouho necítil něco tak skvělého. Jen s krajním sebezapřením odtáhl Julianovy rty do bezpečné vzdálenosti. Slabě potáhl za vlasy a přiměl ho vstát, přitiskl svá ústa na ty jeho a užíval si táhlé sténání, jež se vydralo z Julianova hrdla.

"Dokázal bych tě šukat celý hodiny," zamumlal Matthew Julianovi do ucha, zatímco mu přes hlavu přetáhl bílé tričko.

"Dokaž to," zvedl Julian vyzývavě obočí. Matthew byl na pokraji svého sebeovládání, přirazil ho ke stěně a rukou zajel do kalhot.

"Budeš mě prosit, abych tě udělal," zašeptal Matthew a sevřel mezi prsty tu tepající erekci. Julian vytřeštil oči a zvrátil hlavu dozadu, Jestli něco Matthew nebyl, tak lhář. Měl pocit, že každou vteřinou vyvrcholí. Ale Matt věděl, co dělá, přiváděl ho k šílenství tím, jak ho vždycky dostal až na okraj, ale nikdy nepostrčil přes. Bylo to sexy a frustrující zároveň.

Julian už nechtěl dál čekat. Položil mu ruku za krk a přitáhl si ho – nijak něžně – k sobě. Otíral se o něj, cítil, jak Matthewovo odhodlání ještě chvíli ho napínat povoluje. S každým trhaným nádechem cítil, že je blíž a blíž tomu, aby ztratil kontrolu. Jediný slovo ho dělilo od toho, aby v sobě měl ptáka Matthewa Ganinga, nejlepšího stand-up komika New Yorku a zatraceně sexy čtyřicátníka v jednom.

„Prosím,“ vydechl mu jednoduše do ucha. Dal mu záminku, vše, na co Matt čekal. Najednou se Julian ocitl nad zemí, jeho nahá záda se tiskla na chladnou zeď. Obtočil nohy okolo Matthewa a zasténal, když ucítil první příraz. Opatrný a pomalý. Jak dokonalý kontrast k celé té zbrklé a udýchané předehře – pokud se tak dá nazývat to, co dělali před chvílí. Na vteřinu se Julianovy oči setkaly s Matthewovými, nevyřčená otázka, zda může pokračovat, byla zodpovězena. Zrychlil, trhaně dýchali, sténali jeden přes druhého, dost nešikovně se líbali. S každým pohybem se Julianův penis otíral o Mattův podbřišek, cítil tvrdou zeď za sebou a silné paže okolo sebe. Vzduch byl prosycený tou nezaměnitelnou vůní potu a tabáku. 

Vůní druhého muže.

Vykřikl a sevřel v sobě Matthewa o poznání víc, než před tím. Prsty jeho milence se zaryly do jeho paží, neomylně poznal třes těla přitisknutého na sobě. Opatrně a roztřeseně spustil nohy zpět na zem, byl vděčný za váhu, která ho držela u stěny.

„Wow,“ vypadlo z Juliana, to bylo jediné, co ze sebe dokázal dostat. Matthew se uchechtl.
„Působivá slovní zásoba, kolego,“ cukl koutky. Přitáhl si ho do pomalého polibku a odklopýtal s ním na postel. Matt přes ně přehodil přikrývku, Julian se uvelebil na jeho hrudi a spokojeně se usmíval.

„Sex v předsíni, to jsem nedělal od svejch šestnácti,“ zamumlal po chvilce Julian.

„Takže tak rok zpátky?“ popíchl ho Matthew.

„Jo, zhruba v době, kdy sis vybíral první část svého penzijního spoření, you asshole,“ opáčil Julian s pobaveným úšklebkem. Odměnou mu bylo šťouchnutí do žeber.

„Ty sis začal,“ zvedl obočí Julian.

„Fair enough. Krom toho, nejseš tak daleko od pravdy. Už mi začínaj vrzat kolena.“

„Píčovina. zrovna jsi ze mě vyšukal duši, zatímco jsi mě celou dobu držel proti stěně. Tvoje kolena jsou fajn,“ řekl Julian a přitiskl rty na Mattovu hruď.

„Zatím. Ale stejně, mohl bych bejt tvůj zatracenej otec.“ odvětil Matt.

„Tak mám asi slabost pro postarší pány,“ pokrčil rameny Julian.

„Tak to pak mám zkurvený štěstí,“ cukl koutky Matthew a přitáhl si Juliana blíž k sobě. Zapletl prsty do pískově blond vlasů a uvědomil si, že takhle dobře mu už dlouho nebylo. Cítil, jak ho s každým Julianovým mrknutím lechtají ty dlouhé řasy a zalekl se toho, jak návykový to je. Že ho po dlouhé době napadla ta absurdní myšlenka, že by možná bylo hrozně fajn, kdyby tu Julian tahle ležel i zítra. 

A pozítří. 

Neřekne mu to. Rozhodně ne teď.

Teď jen opatrně položil ruku na bledá, hezky tvarovaná záda a zavřel oči.