Lyricky.

Na jazyku čokoláda, tělo obtěžkané únavou a mozek zaplaven endorfiny. Víčka těžká, rty roztáhl úsměv. Jeden pár očí hledí do druhých, Uši utopené v tónech těžkého, houpavého bluesu.

Zavřel oči.

Mravenčení na kůži, lehký dotek cizích rtů. Husí kůže. Něžné pohlazení rukou, které jemu nepatřily, a teplo jeho těla, tíha milence jej přimačkávala do matrace.

Olízl si rty.

Plíce se roztáhly, Pižmo těžkého vzrušení nasytilo čichové buňky nosu. Doteky zesílily, Krev se nahrnula do lící a klína. Bylo horko, takové horko, rty útočily na každičkou píď druhého těla. Nehty se zaryly, svíral vlasy, prostěradlo i kůži. Sténal v tiché modlitbě jména svého dnešního, jediného. Chtěl milovat a být milován bližním svým.

Vykřikl.

Cítil rty v klíně, jazyk se obtáčel okolo penisu. Dech zrychlil do zběsilosti. Zapomněl, že je člověk. Zapomněl, na stud, zapomněl na zábrany. Mezi prsty černé kadeře svého dnešního svatého, ze rtů padá jeho jméno, znova a znova, dokud křeč nesevře jeho srdce, dokud nevynechá úder, dokud na vteřinu neoslepne.



Otevřel oči.

Jen na chvíli zaváhal, než přijal tělo vlastního Krista. Toužil pošpinit jeho nevinnost a roztrhat svatozář. Rty se semkly, chuť neurčitá, vzrušující, prchlivá. Musí mít víc, hned teď, víc, mnohem víc, pohled utápěl v očích nad ním, hleděl na něj jako kurva, která očekává svých 30 stříbrných, jako poslušný křesťan čekající na hostii. Každý ten táhlý, roztřesený vzdech byl pro něj nové desatero, Starý i Nový zákon, mantra, modlitba. Kýval hlavou, nikdy se necítil líp, než v tomhle okamžiku, chtěl by toho syna Božského kouřit věčně.

Vytržené vlasy a mešní víno na jazyku.

Padl na postel. Na jazyku semeno, tělo obtěžkané únavou a mozek zaplavený endorfiny. Víčka těžká, rty roztáhl úsměv. Jeden pár očí hledí do druhých, Uši utopené v tónech těžkého, houpavého bluesu.

Dnes večer našel Boha.
Zase.